členové

  1. AMAVET

  2. Centrum integrace dětí

  3. Česká sekce DCI

  4. Český výbor organizace pro předškolní vzdělávání OMEP

  5. Dětské krizové centrum

  6. DUHA - sdružení dětí a mládeže

  7. EPHATA

  8. EAICY - Evropská asociace zařízení pro volný čas dětí a mládeže

  9. FOD - Fond ohrožených dětí

  10. Change It!

  11. Nadace Naše dítě

  12. Nadační fond Autismo Mi Mundo

  13. Rodina 2013

  14. Sdružení Linky bezpečí

  15. Sdružení rodičů a přátel dětí

  16. Sdružení SOS dětských vesniček

  17. Sdružení za dodržování práv dětí a rodičů v ČR

  18. Spravedlnost dětem

  19. Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání

  20. Společnost sociální pediatrie České lékařské společnosti J. E. Purkyně

  21. Unie katolických žen

  22. Unie rodičů ČR

  23. Unie otců - otcové za práva dětí

Aliance nestátních organizací (ANO)

 

 

 

Mezinárodní Úmluva o právech dítěte je jediná mezinárodní úmluva o lidských právech , která přiznává nestátním neziskovým organizacím (NNO) úlohu sledovat, jak je Úmluva skutečně naplňována. Její či. 44 zavazuje státy - účastníky Úmluvy pravidelně podávat Spojeným národům zprávu o tom, jak je Úmluva uváděna v život. A podle článku 45 Výbor pro práva dítěte OSN může vyzvat NNO účastnických států Úmluvy, aby mu poskytly informace o plnění Úmluvy také z pohledu nestátní sféry.

Skupina mezinárodních nestátních organizací pro práva dítěte (při OSN) k tomu doporučuje NNO jednotlivých států, aby se sdružovaly v národní koalice pro práva dítěte. Ty mohou poskytnout výboru OSN komplexnější a vyvážené informace, stát bude koalice více respektovat a mohou tedy účinněji prosazovat realizaci Úmluvy. Odrazem toho, že se myšlenka koalic NNO šíří, jsou mezinárodní konference těchto koalic v Berlíně v roce 998, ve Stockholmu 1999, ve Vilniusu 2002 a ve Florencii 2010, jichž se bčeští zástupci zúčastnili.

Prvním společným dokumentem z roku 1997 bylo Stanovisko koalice nevládních organizací ke  zprávě vlády o plnění Úmluvy o právech dítěte 1993/94 a doporučení pro další naplňování Úmluvy. Za druhý společný dokument koalice, nazvané Aliance nestátních organizací pro práva dětí v ČR (ANO), lze pokládat společná závěrečná doporučení nestátních organizací z března 1999 vládě republiky a závěry z jednotlivých sekcí semináře, v nichž zástupci NNO přijali řadu konkrétních podnětů pro státní politiku vůči rodině, ve vzdělávání, zdravotní a sociální péči o děti, v ochraně dětí před škodlivými vlivy apod.

Také v České republice se v souvislosti s první vládní zprávou o Úmluvě ujala myšlenka sdružit NNO ke spolupráci v prosazování Úmluvy do života společnosti. Na přelomu 1997/98 přijalo dohodu o součinnosti podle § 16 sdružovacího zákona 11 nestátních organizací dospělých a ke konci roku 2011 jde už o 20 organizací včetně sdružení dětí a mládeže. To je velké společenství dospělých a dětí, usilující o důsledné uskutečňování Úmluvy o právech dítěte. Připojit ke koalici se mohou a jsou vítány i další organizace dětí, resp. pracující pro děti a s dětmi (podle Úmluvy do 18 let). Všechny v koalici sdružené organizace pracují dál zcela samostatně podle svého zaměření, jen se zavázaly vzájemně se podporovat a společně prosazovat Úmluvu v zájmu a ve prospěch všech dětí.

Zároveň je naše Aliance uznána mezinárodní skupinou nestátních neziskových organizací (NNO) pro práva dítěte při OSN jako národní koalice NNO pro práva dítěte v České republice. Jako taková vypracovala souhrnné alternativní zprávy o plnění Úmluvy o právech dítěte v České republice pro ženevský Výbor pro práva dítěte v roce 2002 (k  Druhé periodické zprávě ČR o plnění Úmluvy) a v roce 2010 (ke Třetí a čtvrté periodické zprávě ČR). Tyto alternativní zprávy obsahovaly celý rozsah ustanovení Úmluvy z pohledu NNO a hodnotily i (ne)plnění předchozích doporučení Výboru České republice jako straně Úmluvy. Řada posledních doporučení Výboru z 21. 6. 2011 je na poznatcích z této zprávy založena, kritizované jevy má odsttranit Strategie ochrany práv dětí „Právo na dětství“, kterou vláda schválila 4. 1. 2012.

 

Činnost v Alianci sdružených NNO se podle situace a potřeby člení do několika pracovních skupin: skupiny pro rodinu a děti, pro vzdělávání dětí a pro participaci dětí a mládeže na životě společnosti. Významnou složku koalice představují NNO zabývající se sociálními a zdravotním záležitostmi dětí.

Pracovní skupina pro rodinu a děti se konstituovala již začátkem roku 1998, v souvislosti s novelizací zákona o rodině. PS stihla ještě předat své připomínky Parlamentu a po přijetí novely v dubnu 1998 se obrátila i na prezidenta republiky, aby zákon pro jeho závažné nedostatky nepodepisoval. Z nepřijatých podnětů pracovní skupina v druhé polovině roku 2000 připravila soubor návrhů na úpravu zákona o rodině podle či. 3 Úmluvy o nejlepším zájmu dítěte a také 51. 12, 18, 29 a dalších. Rada vlády pro lidská práva, která má naplňování úmluv o lidských právech v CR sledovat, připravený soubor návrhů přijala a postoupila jej ministerstvu spravedlnosti.

Pracovní skupina vyvinula iniciativu vůči Parlamentu i k zákonu o sociálně právní ochraně dětí, aby sociálně právní ochrana dětí byla pojata především jako prevence, podpora řádné rodiny státem a také jako zákonná ochrana dětí i dospělých před možnou libovůlí úředníků sociálně právní ochrany.

Pracovní skupina pro vzdělávání na výzvu ministra školství k NNO dala své připomínky k věcnému záměru nového zákona o vzdělávání a po zveřejnění vládní Koncepce rozvoje vzdělávání a vzdělávací soustavy v ČR v dubnu 1999 se zapojila i do veřejné diskuse k tomuto zásadnímu dokumentu, pro realizaci jehož myšlenek měl být nový zákon „právní páteří". V létě 2000 DCI předložila MSMT připomínky k paragrafovanému znění zákona o vzdělávání; v podstatě všechny byly odmítnuty a jednání o nich postrádalo partnerský ráz. Nejvíce v zákoně chybělo uplatnění práv dítěte jako svébytné bytosti, částečně i uplatnění čl. 18 Úmluvy o odpovědnosti rodičů za vzdělávání dětí. Zákon postrádal také dostatečný důraz na novou kvalitu ve vzdělávání, odpovídající potřebám 21. století.

V roce 2004 se pracovní skupině pod vedením DCI podařilo prosadit do zákona o počátečním vzdělávání některá ustanovení stavějící na legální základ participaci žáků a studentů ve vzdělávání, tzn. vznik a působnost žákovských a studentských parlamentů. Participace je stále jedním z hlavních témat.

 

Pracovní skupina pro participaci mladé generace na životě společnosti vznikla v souvislosti s přípravou zákona o mládeži. Usnesení vlády z ledna 1999 k dokumentu Koncepce státní politiky ve vztahu k mladé generaci stanovilo zpracovat koncepci rozvoje participace mládeže a legislativní zajištění jejich podmínek. Při projednávání věcného záměru zákona o mládeži ale řada ústředních úřadů uplatnila připomínky, které byly zcela proti duchu vládou přijatého usnesení a návrh zákona byl nakonec redukován na zákon o úkolech veřejné správy při naplňování volného času dětí a mládeže. Ani v této právní normě, týkající se výhradně dětí a mládeže, není zakotvena jejich spoluúčast na rozhodování o vlastních záležitostech, ani jejich aktivní participace na životě rodiny, školy, obce, společnosti. Možnost vyjadřovat své názory mají sice mladí lidé např. v parlamentech a sněmech dětí a mládeže, které organizují mládežnické organizace s podporou státu, ale jejich názory nenalézají reálnou odezvu. Přitom podle ČI. 12 Úmluvy dítěti, které je schopno formulovat své názory, má stát zabezpečit, aby názorům dítěte byla věnována patřičná pozornost. A podle čl. 4 Úmluvy by to mělo být zakotveno v legislativě.

 

Čím by se Aliance měla zabývat v nejbližší době:

  •  komentovat zavádění a realizaci strategie „Právo na dětství“, podílet se na formulování a zavádění Národního akčního plánu ochrany dětských práv,

  •  sledovat, jak stát přistupuje k řešení doporučení Výboru pro práva dítěte z 21. 6. 2011 České republice,

  •  pokračovat v aktivitách ANO ve vztahu ke státní politice vůči dětem a mládeži, včetně odrazu této politiky v legislativě,

  •  dále šířit znalost Úmluvy mezi dětmi i dospělými. Dospělé, zvláště profesionální pracovníky s dětmi, vést hlavně k pochopení smyslu Úmluvy jako závazku státu vůči dětem, u dětské populace přispět k pochopení jednoty práv a odpovědnosti

  •  zabývat se zlepšením spolupráce mezi NNO při nalézání a řešení problémů spjatých se vzájemnou podporou a společným postupem při naplňování Úmluvy o právech dítěte,

  •  usilovat o zlepšení spolupráce státu s nestátními organizacemi. Ta nemůže spočívat jen v dotování činnosti NNO, jež doplňují nebo suplují činnost státu v péči o děti. Nutno v praxi realizovat také podíl občanské společnosti na tvorbě, uskutečňování a kontrole politiky státu vztahující se k mládeži jako velké společenské skupině, která představuje budoucnost naší země ve světě třetího tisíciletí.

 

Napište nám:

dci.praha@seznam.cz

Naleznete nás na adrese: 

Senovážné nám. 24, Praha 1, 110 00

© 2015 by Markéta Fialová, DCI CZ. Vytvořeno s pomocí Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now