úmluva o právech dítěte
Základní informace o dokumentu
Úmluva o právech dítěte byla po desetileté přípravě přijata Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 20. listopadu 1989. Jako součást mezinárodního práva vstoupila v platnost po ratifikaci 20 státy v roce 1990. Je závaznou normou pro členské státy OSN, jejichž vedoucí představitelé ji podepsali a jejich parlamenty posléze ratifikovaly. Pro Českou a Slovenskou federativní republiku vstoupila Úmluva v platnost 6. února 1991. Česká republika jako nástupnický stát ČSFR je jí vázána od svého vzniku 1. ledna 1993. Úmluva je, jako všechny ostatní ratifikované dokumenty o lidských právech, nadřazena národním zákonům.
Obsah Úmluvy tvoří preambule, která uvádí základní podmínky, východiska a směrnice pro jejich uplatňování, a 54 článků /ustanovení/ rozdělených do tří částí.
Články 1-41 obsahují soubor lidských práv dítěte, zahrnující práva občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní.
Články 42-45 se zaměřují na plnění Úmluvy jednotlivými účastnickými státy, na jeho posuzování a hodnocení nezávislým Výborem pro práva dítěte OSN.
Články 46-54 stanoví podmínky, za nichž Úmluva vstupuje v platnost; týkají se ratifikace, přistoupení a vypovězení Úmluvy.
Úmluva o právech dítěte je
-
směrnicí pro národní legislativu,
-
východiskem státní politiky vůči dětem,
-
základem pro rozvíjení morálních standardů,
-
nástrojem mezinárodní spolupráce.
Úmluva představuje celosvětový program lepšího života budoucích generací v příštím tisíciletí.
Co jsou lidská práva dítěte?
Dne 20. listopadu 1989 se sešli v New Yorku zástupci různých zemí, aby v Organizaci spojených národů (OSN) přijali společně Úmluvu o právech dítěte. Je to významný mezinárodní dokument o dětech a mládeži do 18 let. K uvádění Úmluvy do života se zavázala již naprostá většina států světa.
Dítě jako každá lidská bytost má svou hodnotu, důstojnost a základní práva, navíc vzhledem ke svému tělesnému i duševnímu vývoji, bezbrannosti a zranitelnosti potřebuje zvláštní péči, pomoc, ochranu, porozumění a lásku. Tomu odpovídají i práva různého druhu: od základních práv zabezpečujících přežití, rozvoj a ochranu, po práva vyjadřující možnost účasti dítěte na jednání a rozhodování o sobě.
Práva na přežití zaručují zachování života a uspokojování základních potřeb dítěte. Týkají se výživy a bydlení, životní úrovně rodiny, zdravotnické péče, sociálního zabezpečení, zařízení pro děti zaměstnaných rodičů apod.
Práva na rozvoj se týkají harmonického vývoje dětské osobnosti po stránce tělesné, duševní, mravní a společenské. Jde o právo na vzdělání, na hru, na volný čas a o účast v kulturních a uměleckých činnostech, o přístup k informacím, o svobodu myšlení, svědomí a náboženství aj.
Práva na ochranu zajišťují dětem bezpečnost a chrání je před všemi druhy zneužívání, násilí, zanedbávání a vykořisťování. Ochranu potřebují všechny děti, zvláštní pozornost však vyžadují děti postižené, děti bez rodiny, děti uprchlíků, děti z menšinových skupin a děti žijící v obtížných podmínkách (za války, ve vězení apod.)
Práva na účast zaručují dítěti možnost vyjádřit své názory v záležitostech, které se ho týkají. Je úkolem dospělých, aby názorům dětí věnovali patřičnou pozornost odpovídající jejich věku a úrovni zralosti. Jde o účast při rozhodování o dalším životě dítěte, o ochranu jeho soukromí, o právo na zakládání organizací a účast v nich, a to vždy s ohledem na přípravu dětí na odpovědný život ve svobodné společnosti.
Uvedená práva se vztahují bez výjimky na každé dítě i nezletilou mládež ve věku 0 - 18 let.
Je povinností státu chránit je před jakoukoliv formou diskriminace a přijímat potřebná opatření k podpoře jejich práv.
Uplatnění práv chráněných Úmluvou vyžaduje v životě soustředěné úsilí všech: vlád, mezinárodních i národních organizací, soukromých institucí i jednotlivců, rodičů i dětí. Neboť na dětech a mládeži záleží, jak pochopí svá práva a odpovědnost za sebe i budoucnost světa.
Úplné znění dokumentu naleznete zde: https://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/umluva-o-pravech-ditete.pdf
